SOJKA opět zapracovala – další odhalení tréninkových praktik

Autor: Roman - Radíkov (romik@firesport.cz), Téma: Ostatní
Vydáno dne 21. 05. 2008 (3713 přečtení)




Po roce jsem se znovu vrátili na soustředění do Plzně a ladili formu na nadcházející sezónu. Po zveřejnění minulého článku si naši reprezentanti dávali pozor na své deníčky, naštěstí se našlo pár neopatrných jedinců a naše pátrací a informační služba SOJKA opět získala některé osobní poznatky. Pro dokreslení celého dění jsme ještě zajistili hlasové záznamy ze stanice HZS Plzeň-Košutka, můžete se tak alespoň trochu vcítit do kůže zúčastněných.

Den první - příjezd a věž.

No, měli jsme se tady sejít v 8:00, už tu tvrdnu půl hodiny a nikde nikdo. Doufam, že mě masér nezabije za ten minulej článek. Křečka jsem nechal radši doma, ještě by mi ho zas poblili.

Nazdar pánové. Tak se jděte rozcvičit a jdem na to. Cože už! Začnem hned dvěma pokusama naostro. Vypadni od tý věže! Ale já jsme chtěl jen. Vypadni jsem ti řek, nebo dostaneš dělo! Abyste se nepo..... . Au.

Co je? Nevim, asi vyváděj mladý.

Kam jdeš? Já se potřebuju trochu rozlezt. Vypadni!Au.

To jsem zvědavej co zas předvedou. Od posledního soustředka jim snad něco v těch palicích zůstalo.

Tak hoši kdo psal ten článek? Poď sem, poď sem ty srabe! Vem si život, vem si život jsem ti řek! Jak masér mi šahal na zadek! To byla masáž hýžďových svalů ne.

No, ty se zas předvedli. Musim si vzít prášek.

Po obědě jsme se přesunuli na ubytovnu.

Hele, tady něco  běží po podlaze.

Odpolední fáze se skládala z poloviny z věže a z poloviny stovky.

Tak hoši, kdo chce něco namasírovat nástup.

Slzák jsme si nechal v tašce, no snad si nic nedovolí. Sakra proč mi jezdí zas kolem zadku, už mi šahá i mezi půlky. On je to trenér, tak to budu muset držet.

Den druhý - věž , aneb  jak jsme slavil narozeniny.
 
Dopolední i odpolední fáze se odehrávali ve stejném duchu. Polovina na věži a polovina na stovce, dostalo se i na úseky štafety včetně předávek. Úvádět zde přepis zvukového záznamu nemá smysl, protože to je pořád dokola.

Au. Dyť děláš furt stejný chyby. Au. Dopr.... vždyť to děláš pořád stejně. Au. Musim si vzít prášek. Au. Mlč nebo dostaneš dělo. Au. Nahrajte si mě na kazeťák a pouštějte si to doma, je to pořád dokola, ty samý chyby. Mlč nebo dostaneš dělo. Au.   Atd........


Po večeři přišlo na řadu malé překvapení. Náš trenér Zděněk Prodělala oslavil  50-té narozeniny. Od holek dostal krásný dort v podobě stovkové dráhy, který jsme hned sežrali. Mimo jiné oslavenec obrdžel kýbl ořechů pro lepší nervy na trénincích a plenky Pampers, až se z nás jednou pos... .

Večer jsme se všichni odebrali do jednoho z místních osvěžovacích zařízení řetězce PUB. Naštěstí jsme si mohli točit pivo sami a soutěžit v počtu piv s ostatními. Soupeři postupně odpadli.  Naše skóre se zastavilo na 55 pivech.

Kluci, zítra jdete dopoledne do bazénu. Nám bude asi špatně a dopolední fázi radši vynecháme.

Den třetí - je nám špatně, věž.

Po snídani jsme se odebrali na nedaleký bazén. Bohužel tam byli samí důchodci, takže nebylo ani na co koukat.

Odpoledne opět rozdělené na dvě části, věž a stovky. Hlasový záznam ze stanice je opět podezřele stejný. Pořád dokola.

Au. Dyť děláš furt stejný chyby. Au. Dopr.... vždyť to děláš pořád stejně. Au. Musim si vzít prášek. Au. Mlč nebo dostaneš dělo. Au. Nahrajte si mě na kazeťák a pouštějte si to doma, je to pořád dokola, ty samý chyby. Mlč nebo dostaneš dělo. Au.   Atd........

Kdo chce na masáž nástup.

Já bych potřeboval zpravit trochu záda. Ale masére to bolí. Drž hu..  To fakt bolí! To máš za ten minulej článek. Au! Vypadni a vem si život!


Kluci pojďte se podívat, přijel polskej autobus plnej bab. Kubo ty jsi vůl, čumíme tady půl hodiny a pořád lezou ven nějaký mláďata. No tak sorry, asi špatně vidim.

Sojce se podařilo vypátrat i zajímavý milostný románek jednoho z členů a místní děvy. Na vlastní žádost nejmenovaného mu budeme třeba říkat  Fufínek.

Fufínku co to pořád děláš s tim mobilem. Nic. Ukaž. Nic sakra. Nekecej. Děte někam vy voli, dělam životní rozhodnutí.


Den čtvrtý - naštěstí nevyšlo počasí.

V úterý nám bohužel pršelo celý den. Trenéři přesto chtěli jít trénovat věž, naštestí dostali rozum. Dopoledne jsme strávili v tělocvičně. Nejdřív nás čekali různé  pobíhání od čáry na čáru s kotouli a podobnými blbinami. Přes velký počet modřin a pokopaných těl to všichni přečkali ve zdraví. Pak jsem si mohli zahrát volejbal. Odpoledne jsme šli regenerovat na bazén. Tyto hodiny místním děvčatům evidentně vyhovují a opravdu se bylo na co koukat. Podařilo se nám i trochu naštvat plavčici. Prý osm lidí najednou  jejich tobogán nezvládne.

Fufínku nebuď smutnej že tě nechce. Co to furt datluješ do toho mobilu, ukaž. Nedam!

Večer jsme si zpestřili v místním Cinestaru na Bobulích.

Den pátý – věž.

Počasí se naštěstí umoudřilo a přestalo pršet. Byla jen trochu mlha. Občas jsme zakopnuli o nějakého ptáka, kvůli mlze chodili pěšky. Alespoň nebylo vidět na chyby ve třetím okně.

Fufínku vypadni od toho mobilu nebo dostaneš ránu, co furt píšeš ty bonzáčku. Nic, už jdu, jen to dopíšu.

Po nezbytném rozcvičení nás čekali celé věže na čas. Výkony se pohybovali okolo 15 a 16 sekund. Martin Roháč a Kuba Pěkný se dokázali dostat pod 15 s.

Soustředění jsme zakončili tradičním obědem - svíčkovou.

PS: kdo dokáže odhalit pravé jméno Fufínka, dostane od Sojky korunu.